Co je to úpadek?

Dlužník je v úpadku, jestliže má

            a) více věřitelů

            b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a

            c) tyto závazky není schopen plnit.

 

Tento stav se označuje jako tzv. platební neschopnost.


Dlužník má více věřitelů ...

Tato podmínka znamená, že dlužník musí mít minimálně dva věřitele (tj. např. dvě různé banky). Pokud má dlužník sice více pohledávek, avšak jediného věřitele (např. více půjček od jedné banky, přičemž žádné jiné dluhy již nemá), není tato zákonem předepsaná podmínka pro vyhlášení úpadku splněna.

Aby se zabránilo účelovému vytváření mnohosti věřitelů převáděním nebo dělením pohledávek, stanoví insolvenční zákon výslovně, že za dalšího věřitele se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době šesti měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.

 

Dlužník není schopen plnit svoje závazky ...

Dle insolvenčního zákona se tato podmínka považuje se za splněnou, nastane-li alespoň jedna z následujících situací:

  1. dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo
  2. dlužník neplní své závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
  3. není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
  4. dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců, kterou mu uložil insolvenční soud.
 
 

Insolvenční zákon zná ještě druhou formu úpadku - tzv. předlužení. Tato forma se však týká pouze právnických osob nebo fyzických odob - podnikatelů - blíže viz v příslušných sekcích. 

 

Pokud dlužník ještě není v úpadku (tj. prozatím nesplňuje všechny výše popsané podmínky), avšak se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků, jedná se o tzv. hrozící úpadek. I za této situace lze podat insolvenční návrh, avšak jedině samotným dlužníkem (věřitel za této situace návrh podat nemůže), který lze spojit i s návrhem na povolení oddlužení. 

Tento institut je však bývá využíván zejména v případě větších podniků, u kterých lze úpadek řešit reorganizací. Řešení hrozícího úpadku ze strany fyzických osob je spíše výjimkou.